Chlorella a její přímý příznivý vliv na játra

Normální játra mají hmotnost přibližně 1/50 hmotnosti těla dospělého člověka. U zdravého jedince z hmotností 85 kg tedy připadá na játra 1,7 kg. Z hlediska celkové biochemie organismu jsou jakýmsi metabolickým centrem. Na prvním místě je potřeba pamatovat na to, že játra jsou napojena, jak na trávicí ústrojí přes vrátnicovou žílu (takzvaný portální systém), tak přes jaterní tepnu a jaterní žílu, na celý organismus (tzv. kavální systém). Krev odtéká z jater jaterními žilami, které vyúsťují na zadní ploše jater do dolní duté žíly. Tou se krev vrací do srdce respektive do pravé srdeční síně. Do jater krev přitéká dvěma cestami. Portální cestou je přiváděna krev vrátnicovou žílou z tzv. splanchnické oblasti. Tedy ze všech orgánů trávicího systému (jícnu, žaludku, střev, slinivky břišní) ale i ze sleziny. Arteriální cestou přes jaterní tepnu (arteria hepatica) přitéká krev přímo od srdce. Játra jsou navíc na trávicí ústrojí napojena žlučovými cestami a na celý organismus neuroendokrinním systémem. Z těchto propojení vyplývá, že trávicí systém a organismus působí na játra a opačně. Posledními výzkumy se zjistilo, že tato propojení jsou mnohem rozsáhlejší a složitější než se očekávalo. (Toto zjištění náš tým ale nepřekvapilo, neboť už mnoho let například prosazujeme vědecké zkoumání a prověřování starých a často zapomenutých lékařských znalostí. Jde například o medicínu staré Číny, Indie a Egypta nebo léčitelské dovednosti různých domorodých kmenů. Takto byly například objeveny mimořádně účinné antioxidanty. Je to ale velmi zdlouhavá práce, neboť nelze nic zahodit a přitom lze přijmout za dokázané pouze to, co se dá vědeckými metodami ověřit.) Naprosto komplexní přístup a hledání vzdálenějších souvislostí musí být samozřejmostí i pro moderní hepatologii.

Dříve se předpokládalo, že biochemické děje jako například tvorba močoviny, konjugace, nebo chemické transformace toxických látek exogenního původu, a jiné mohou probíhat pouze v játrech. Později se zjistilo, že mnoho funkcí, které se považovaly za specifické pro játra, mohou za určitých okolností probíhat v menší míře i v jiných orgánech. Například v ledvinách, nadledvinách, slezině, střevech ale některé i ve svalech a kůži. Játra jsou pro život naprosto nepostradatelná nejen díky svým specifickým funkcím, ale také proto, že výše uvedené biochemické reakce v nich probíhají v mnohem větších metabolických obratech. Nejznámější specifickou funkcí jater je určitě tvorba a vylučování žluči. Existují ale další a mnoho z nich je dosud neznámých. Velká intenzita a rozmanitost jaterních metabolických dějů souvisí s jejich funkcí mezičlánku spojujícího trávicí systém s organizmem. Metabolické produkty jater jsou vylučovány jednak do žluče (jako například žlučové kyseliny a bilirubin) a do krve (např. glukosa a albumin).

Jaterní buňky (hepatocyty) jsou mimořádně biochemicky aktivní. Je neuvěřitelné, že asi 60 % intracelulárních bílkovin připadá na enzymy. Součástí enzymů jsou nejen látky aminové povahy (aminokyseliny, peptidy) ale například i minerály a další skupiny látek. Na kvalitním jaterním metabolismu a ochraně jater se podílejí i další látky jako jsou vysoce kvalitní nenasycené a nasycené mastné kyseliny, vitaminy, vyšší antioxidanty a sacharidy. Velkou většinu těchto látek a všechny esenciální aminokyseliny chlorella obsahuje. Tím chrání játra nejen preventivně, ale i při jejich vysoké zátěži a při různých onemocněních. Přitom nemusí jít jen o typické jaterní choroby jako je například žloutenka. Málo se například mluví o silné zátěži jater způsobené psychickým stresem. Při velké psychické zátěži mimořádně roste spotřeba všech mikroživin a hlavně kvalitních a vyvážených aminokyselin. Pokud nejsou zvýšené požadavky organismu uspokojeny, může se vyvinout steatóza (ztučnění) jater. Steatóza je vratným poškozením, pokud se nepřidají další faktory (například infekce) a zajistí se kvalitní výživa. I v tomto případě je chlorella ideální.

Pokud jde o metabolizaci cizorodých toxických látek exogenního původu většina z nich podléhá chemické transformaci. Těch, které v organismu biotransformaci nepodléhají a vylučují se v nezměněné formě, je menšina. Cílem metabolismu toxických látek je jejich přeměna na látky, které může organismus snadněji vyloučit. V této souvislosti se nemusí nutně uplatňovat pouze exogenní látky, ale i endogenní bilirubin, volné mastné kyseliny, toxické zplodiny stresového metabolismu a jiné. Biotransformace těchto látek umožňuje organismu s nimi lépe pracovat.